Příběhy

13. září 2008 v 21:36 | Hapla |  Příběhy, co přiběhly
I v září je tu příběh. Návraty - ano, pro mě je tohle návrat, návrat k loňkému lesnímu kurzu a jednomu nezapomenutelnému zážitku. Čtěte, jak nám instruktoři zpestřili jeden poklidný srpnový večer. Jména byla změněna, jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná - pokud jste tam nebyli se mnou

"Hapli, půjčila bys mi mobil?"
Zvedla jsem hlavu od Petrova zpěvníku a obrátila se po hlase. Patřil Páje, instruktorce našeho zážitkově - vzdělávacího kurzu, studentce medicíny a naší kamarádce.
"Jasně."
Vstala jsem z válendy a zamířila do společné ložnice, kde - někde v hromadě oblečení a papírů s poznámkami - odpočíval můj mobil. Zapnula jsem ho a vydala se přes chodbu zpátky k ostatním. Ve dveřích mi mobil zavibroval v ruce.
"Hele, esemeska, tak kdopak si na mě vzpomněl?" zajásala jsem a zprávu otevřela.
Přečetla jsem si ji jednou. Podruhé. A znovu.
Netušila jsem, co dělat. Nedávalo to smysl.
"Ehm - Pájo?" natáhla jsem k ní bezradně ruku s mobilem. Pája se podívala na displej, vzala mobil do ruky a nahlas četla: "Pomoc. Nemůžu se hnout. Noha. Jsem kus od Jizerky, 50 48 36.063 N, 15 16 50.473 E . Mobil brzy dojde, ale mám vysílačku, třetí kanál. Rychle! Z."
Nikdo ji nevnímal. Zvýšila hlas. Napodruhé už poplašná zpráva vyvolala ten pravý efekt. Na Páju se dívalo sedm párů zděšených očí.
"Máte někdo GPSku? Jak byly ty souřadnice?" zeptal se Marek, odhodil rozečtenou knížku a vyrazil ke dveřím. My ostatní jsme se vrhli za ním.
Pája nás zadržela pohybem ruky a řekla nám několik slov. Kývli jsme na souhlas. "Tak běžte, vybídla nás. A my jsme běželi.
V ložnici každý popadl batoh a hystericky do něj házel vše, co mu přišlo pod ruku. "Vodu, pitnou vodu vemte!" volal někdo. "Šátky, jakýkoliv!" zněl soprán některé z holek. "Ta vysílačka, co přinesla Pája, kde je?" sháněl se Marek. Nikdo se v tom zmatku neorientoval. Ale nebyl čas si sednout a pokecat. Tam někde v horách je Z. a čeká na nás!
Vyrazili jsme ze základny. Marek a Petr, dva nejstarší kluci, se mimovolně ujali vedení a za chůze, skoro běhu, se snažili zorientovat mapu. Já, v těsném závěsu za nimi, jsem zkoumala vysílačku, kus za mnou třetí z kluků, Roman, zadával souřadnice do půjčené GPSky. Záchrannou výpravu uzavírala trojice holek, Ještěrka, Lucka a Kamínek. Dolétaly ke mně útržky jejich rozhovoru. Opakovaly si první pomoc.
Dohonil mě Roman. Displej GPSky v jeho ruce slabě svítil a já v jeho světle viděla, že Roman má strach. "Je to k ničemu," vydechl. "Jsou tu všude stromy, nemůže komunikovat s družicema. Co vysílačka?" "Nic," odpověděla jsem.
"Nahoře to zkus znovu," Roman hodil hlavou kamsi k vrcholu kopce, do kterého jsme se plazili. "Jo," sykla jsem úsporně. Už mi docházel dech.
Na vrcholu kopce jsem málem vrazila do Petra. S Markem se skláněli nad mapou, odhadovali, kde asi může Z. být, a kudy se tam nejrychleji dostaneme. Opřela jsem si ruce o kolena a zhluboka jsem oddechovala. Když jsem popadla dech, odepnula jsem od pasu vysílačku.
"Haló, výzva, všeobecná výzva, slyší mě někdo na kanále tři?" zopakovala jsem už asi posté obehranou větu. Zatím jsem nedostala odpověď. Ani teď ne. Zklamaně jsem zaklesla přezku vysílačky zpátky za pásek. "Nic?" zeptala se celkem zbytečně Ještěrka a nabídla mi lahev s vodou. Vděčně jsem se napila.
Lucka a Kamínek se připojily ke skupince debatující nad mapou. Mě to nijak nelákalo. Mapa pro mě byla spleť čar, které jsem dokázala rozluštit jen s maximálním soustředěním. Což mi teď rozhodně nehrozilo.
"Je to někde tady," ozval se Roman, natáhl ruku přes Kamínkovo rameno a prstem nakreslil na mapě kolečko. "A my jsme tady," dodal Petr a ukázal jinam. Ne moc daleko - a přece hrozně moc. Chudák Z.
Ozvala se Lucka. "Když půjdeme tudy a najdem tu odbočku na žlutou-" "Na to se nemůžem spolehnout, to je úzká stezka, a je tma, můžeme ji přehlídnout," namítl Petr. "Je nás sedm, to je sedm baterek," zastala se kamarádky Kamínek, "to přece nepřeh-"
Všichni ztichli a prudce se ke mně otočili. Z vysílačky u mého pasu se ozvalo praskání.
Bleskurychle jsem po ní hmátla.
"Haló, slyší mě někdo?" vyhrkla jsem s vysílačkou u pusy. Roztřesně jsem pustila tlačítko a čekala. Všichni jsme čekali.
Vysílačka opět nesrozumitelně zapraskala. Ale evidentně to byla odpověď.
Zoufale jsem se podívala po ostatních. "Musíme blíž. Kudy?" Kroužek kolem mapy si vyměnil několik rychlých pohledů. "Doprava," zavelel Marek. Mlčky jsme se rozběhli cestou vpravo.
"Baterky," volal Petr zezadu. "A hledejte odbočku doleva!" Několik paprsků světla, které doteď olizovaly cestu, se obrátily do hustého lesa. Klusali jsme z mírného kopce. "Auu, šutr!" zařvala Lucka a namodralé světlo její baterky se zběsile zazmítalo. "Jsi v pohodě?" Kamínkův kužel světla se obrátil a chudáka Lucku musel úplně oslnit. V Lucčině "Jo" bylo slyšet potlačované slzy. "Dobrý?" zeptala jsem se, když jsem k ní doběhla já. Místo odpovědi mě pevně chňapla za ruku a rozběhla se. "Odbočka!" zaslechly jsme zepředu Marka. Prudce jsme zatočily na lesní stezku.
Přes kořeny a kameny jsme klusali asi tak kilometr. Naše cestička vyústila mezi křovím na křižovatku s cyklostezkou. "Tudy," ukázal Roman, v ruce znovu rozsvícenou GPSku. Zároveň zaznělo Petrovo rezolutní "Po červený!". Oba kluci se po sobě ohlédli. Romanovo "Tudy" a Petrova "červená" se lišily o devadesát stupňů.
"Tak kudy?" zeptala se Lucka. Zmatené pohledy se upřely na Marka. Marek, nezvolený a uznaný vůdce, se na chvíli zamyslel. "GPSka," řekl pak.
Došlo mi, že už musíme být blízko, a hmátla jsem po vysílačce. "Haló, výzva, všeobecná výzva, slyší mě někdo na kanále tři?" Snažila jsem se vyslovovat co nejjasněji a modlila jsem se, abych konečně dostala odpověď.
Tentokrát doopravdy přišla. Vysílačka hrozivě zapraskala a pak se z ní ozvalo jasné a zoufalé "Pomoc!"
Ne, tady povídka nekončí. Druhá část se tu objeví příští měsíc. Doufám, že se tu objevíš i Ty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žížala Žížala | 17. září 2008 v 19:58 | Reagovat

Néééééééééééééééééé, já se tak těšila na konec. :-)

2 Anežka Anežka | E-mail | 17. září 2008 v 22:45 | Reagovat

No to ne, to je podlý, nedat sem konec............ijcskjhc(prskání).......iuhsgcjbs:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama