Znovu Japonsko aneb změna je život

16. března 2009 v 20:20 | Libor |  Za hranicemi všedního dne
... pokračování z minula...

Tři zážitky


Jakékoli cestování by mělo být o zážitkách. Z těchto dvou cest do Japonska nikdy nezapomenu na tři události.

Tou první bylo setkání se starým pánem. Tenkrát to bylo nějaké čtyři roky po vyhraných zimních olympijských hrách v ledním hokeji v Naganu. S kamarádem nás na ulici v Tokiu zastavil starý pán. On vypadal na první pohled jako bezdomovec, který bude chtít peníze po cizincích. Ale on si chtěl jen povídat. A znělo to nějak takto: "Odkud jste pánové?" "Z Čech." "Odkud?" "Čechy, východní Evropa, Československo …" "Československo? To znám, znám Haška, Jágra …"

Událost druhá. S bratrem jsme měli objednaný oběd v restauraci. Bylo to v jednom malém městečku v pohoří Nikko, kde jsme celé dopoledne strávili v proslulém chrámovém komplexu. Proti nám seděly dvě ženy. Japonka a Američanka. I přes mou neochotu, začít si povídat v angličtině, Američanka stále kladla jednoduchou otázku. Odkud jsme. Dostala jednoduchou odpověď. Východní Evropa, Česko. Jenže rozhovor pokračoval. Paní byla zvědavá, z které části Česka? Místo odpovědi jen můj nechápající pohled. Jak by Američanka, kterou jsem potkal na obědě v japonských horách, mohla znát Čechy? A znala. Znala východní Čechy, byla ve východních Čechách. Její rodina byla přeci ze Zlína.

Zážitek poslední, ale nejsilnější. Přechod severní části Tokijského zálivu přes duhový most - chloubu japonského mostního stavitelství. Most, který v sobě nese dálnici, železnici a chodníky pro pěší. Uprostřed mostu, v nejvyšším bodě 60 metrů nad hladinou zálivu lze sledovat proplouvající lodě od remorkérů, přes velké parníky až po zaoceánské nákladové lodě. Mě potkalo snad to nejkrásnější počasí za celý pobyt. Vlhkost byla snesitelná, obloha jasná, jen místy lehký opar. Už jen přejití tohoto mostu je zážitek, zvlášť když ve dvou třetinách mostu máte možnost podejít na lávce dálnici a dostat se na druhou stranu s výhledem na tokijský nákladový přístav, který je plný obřích zaoceánských lodí, ze kterých a na které se neustále přesouvají různé kontejnery. Z mostového chodníku lze sejít na krásnou pláž z tmavého písku, kde vlny neustále vyplavují nové a nové mušle a také nedávno vylíhlé malé kraby. O pár metrů dál se v soukromém kurzu učí jedna dívka na surfu. I přes přítomnost dálnice a železnice za zády je na pláži krásné ticho. V tom tichu a slunci si sednout na písek, dát si hony na hranici přílivu vln a nechat si je vlnami omývat - co může být v tu chvíli krásnější … Absolutně bezstarostná chvíle, i když byla jen tak krátká …


Jídlo & pití

Pro Čecha zvyklého na klasickou, i když třeba více zdravou, stravu, jsou místní pokrmy při každém novém soustu velkým překvapením. Již za letu do Japonska potkáte první známky odlišné stravy. Po otevření misky salátu na Vás vykoukne krásná mořská lahůdka, která, pokud na ní není člověk dostatečně psychicky připraven, dokáže celý let znepříjemnit. Jídlo nevychází v cenovém porovnání na naše ceny zrovna nejlevněji, ale pokud jde o jeho přínos zdraví, ten je nesporný. Během pár dní náročného cestování a se stravou složenou z mořských plodů, rýže, nudlí a podobných věcí, je silné snížení váhy téměř stoprocentní. Silný zážitek je, když musíte nakupovat jídlo jen dle vzhledu, protože s angličtinou na určitých místech neuspějete. A i kdyby, například v restauracích v centru se jídlo platí předem v automatu u vchodu a tam si vybíráte pouze dle malého obrázku. Sice je výhodou, že většina jídel je vystavena pro přehlednost jako vzor ve výloze. Ale ani to nezabrání leckdy překvapení, když před Vás daný pokrm postaví. Ale jeden rozdíl proti českým restauracím a hospodám tu je. A možná zásadní. Ke každému pokrmu je čitá voda v jakémkoli množství zdarma.

Jedním z míst, které se vyplatí určitě navštívit, je tokijský rybí trh. Jeden z největších trhů na světě. Každý den v hodně brzkých ranních hodinách se zde rozprodávají u stovek či možná tisíců stánků a mrazáků tuny mořských plodů a živočichů. Kilometry úzkých uliček, všudypřítomných pach rybiny, stovky holubů, desítky koček a na pár hodin tak šílené tempo práce, které člověk jen tak nezažije. Na tento trh může přijít kdokoli i třeba jen pro jednu rybu, nebo chobotnici. Ale i samotné projití tohoto obřího komplexu za to stojí.


Rýže - pro našince pokrm, který se koupí v obchodě v pytlíku, hodí do vroucí vody a za pár minut vytáhne a je hotov. Každý už někdy viděl ve filmu, jak se rýže pěstuje. Ale vidět na vlastní oči, jak na terasovitých políčkách se zralou rýží přejíždí malý kombajn na pásech, jak je rýže nakládána v trsech na malé nákladní vozy a odvážena k dalšímu zpracování, to jsem byl jak Alenka v říši divů.

Pokud máte rádi zeleni a ovoce, zvláště exotické druhy, zde si přijdete na své. Jen občas u pouličního prodejce Vám lehce zatrne. Není až tak náhodné vidět kočku, která se prochází po krabicích se zbožím, nebo si ustele ke spánku do už vyprodané krabice uprostřed nabízeného sortimentu.

Nápoje - při cestování po městech v Japonsku snad nejdostupnější produkt. Snad na každé významnější ulici stojí vedle sebe dva automaty - jeden, ve kterém se prodávají energetické nápoje, čaje, voda a druhý, který je plný různých plechovek s kávou.


Japonsko - co říci závěrem?


Není to země, která se dá díky průvodci poznat za pár dní. Je to země s jinou kulturou a s jinou mentalitou a životní filozofií lidí vůbec. Ať přijdete do jakéhokoli obchodu, pro jakoukoli službu, vždy se Vám někdo bude ochotně a s úsměvem věnovat, ať si o Vás vnitřně myslí třeba i to nejhorší. A za Vámi využitou službu ještě s poklonou poděkuje. Všudypřítomná čistota Vás také zasáhne. Nedovolíte si na zem zahodit ani tu "obyčejnou" žvýkačku. Jen to cestování v hromadných prostředcích je zvláštní. Pominu-li absolutně jinou kvalitu služeb, oproti českým poměrům, je zde vidět životní filozofie tohoto národa. Je jedno jestli Vám je sedmdesát nebo možná i víc, jestliže ale mladý si sedne dřív jak Vy, nečekejte, že Vám uvolní místo, to prostě není zvykem.

Tahle země je jiná. Lidé zde jsou jiní. Ale tahle země se dá zamilovat. Jen člověka změní. A troufám si říct, že můj pohled na některé věci změnila. A to zásadně …

Libor

P.S. Káťa za celou redakci ještě jednou děkuje za obsáhlý a vyčerpávající popis úžasné země.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama